Manga, to je pro řadu čtenářů synonymem pro komiksový žánr, který je obvykle pěkně daleko od toho, za čím stojí evropští tvůrci. Manga je pro tuzemské fanoušky zdrojem četných překvapení a neustálého objevování něčeho nového. Jistě i díky tomu, že se k nám dostává profiltrovaná na dřeň toho nejúspěšnějšího, co se v tomto žánru objevilo.
Ale řekněme si na rovinu, Muzeum pro nás zase tak odlišná není. Až na japonské kulisy nejde o zásadně odlišný příběh od toho, co byste si dokázali představit od evropských nebo amerických autorů. Pokud se vám ovšem zdá, že tímhle začíná kritika prvního dílu minisérie, tak jste pořádně vedle. Místo toho si tu otevíráme prostor k tomu, aby šlo napsat, že komiks, za kterým stojí Rjósuke Tomoe, potěší i ty, kteří se jinak tomuto komiksovému žánru vyhýbají. A zároveň podle nás nezklame ani zaryté fanoušky mangy.
Tedy pokud máte rádi thrillery. Muzeum je totiž esencí toho, jak by měl thriller vypadat. Neustále utíkající děj, honba za pachatelem (je to detektivka o sériovém vrahovi), který je pořád o krok napřed – byť už už na dosah ruky. K tomu si přidejme postavu hlavního hrdiny, detektiva Sawamury, který navzdory černobílé grafice rozhodně není dokonalým strážcem zákona.
To všechno dává dohromady napínavý mix plný odhalování stop po pachateli, nacházení jeho nových obětí a zběsilých honiček. A to, co začne jako relativně normální den na kriminálce, během pár hodin obrací policejní svět naruby.
Opravdových thrillerů je v komiksu jako šafránu. A Muzeum tomuto žánru rozhodně nedělá ostudu, ba naopak. A případné zájemce, zvláště nováčky u mangy, potěší, že jde o třídílný příběh. A tak se po výborném prvním dílu nedá čekat nějaké zvolnění tempa a natahování. Naopak na vás čeká napjaté očekávání, co všechno se ještě ve dvou pokračováních odehraje.
Běžná sekce: