Šógunův popravčí

Je to monstrum! Tedy ne hlavní postava této mangy, ale kniha jako taková. Šógunův popravčí je se skoro 800 stranami obsahu komiksem, který jen tak nepřehlédnete. A vzhledem k rozsahu je také komiksem, který rozhodně za hodinku nepřelétnete. A ani chtít nebudete, protože vás čeká skutečně uhrančivé, a jak už to v japonské literatuře často bývá, tak i tragické dobrodružství.

Kniha sleduje Asaemona Jamadu, šógunova oficiálního otamešiho, tedy toho, kdo testuje kvalitu mečů. A protože se nacházíme v pozdně středověkém Japonsku, tak tyto meče testuje na tom, k čemu následně slouží – na lidských tělech. Nečekejte nějakou zvrácenou podívanou, jde o provinilce odsouzené ke smrti za vraždy či další hrdelní činy. Je ale jasné, že Asaemon musí být pěkně chladnokrevným samurajem (tedy přesněji řečeno róninem).

I tak si k němu dost možná najdete cestu. Vroucími city sice neplýtvá, ale své cti se drží a nebojí se za ni postavit nehledě na situaci.

Pokud máte rádi poetiku Usagiho Yojimba, dost možná vám padne do očí i Šógunův popravčí. Jde sice o mangu, která jednoznačně cílí na dospělé čtenáře – přeci jen explicitního násilí i sexu si v něm užijete dosyta. Na druhou stranu vás čeká stejné objevování nejrůznějších zákoutí středověkého Japonska, jeho zvyklostí i života v něm.

Pokud knihu prolistujte a nevíte o ní nic dalšího, jistě vás překvapí, že už jde o díle zhruba padesát let staré. Zde nezbývá než jeho autorům Kazuovi Koikemu a Goseki Kodžimovi vyseknout poklonu – není to znát ani na příběhové, ani grafické stránce. Kam se v tomto ohledu na Šógunova popravčího hrabou evropské či americké komiksy.

Takže: Tato kniha je monstrum. Ale pokud máte rádi středověké Japonsko, budete si každý kousek tohoto monstra dosyta užívat.