Chřestění kostí II.

Pokračování povídky Chřestění kostí ("Rattle of Bones") od R. E. Howarda o Solomonu Kaneovi - druhá část ze dvou. Předchozí díl je zde.

 

"Nehýbejte se, m'sieu!" Hlas byl nízký a měkký. "Nehýbejte se nebo rozpráším váš mozek po pokoji."

Puritán, uvnitř zuřící, stál s rukama ve vzduchu, zatímco l'Armon vytahoval jeho pistole a meč z jejich pouzder.

"Nyní se můžete otočit," řekl Gaston ustupuje zpět.

Kane pohlédl vzteklým okem na svého elegantního druha, který stál nyní holohlavý, s kloboukem v jedné ruce, druhá ruka držela jeho dlouhou pistoli.

"Gaston Řezník!" řekl Angličan pochmurně. "Byl jsem hlupák, že jsem věřil Francouzovi. Cestoval jsi daleko, vrahu! Už si na tebe vzpomínám, s tím prokletým kloboukem sundaným - viděl jsem tě v Calais před pár lety."

"Jo - a teď už mě nikdy neuvidíš. Co to bylo?"

"Krysy zkoumající kostlivce," řekl Kane sleduje banditu jako jestřáb čekající na jediné zachvění černého ústí zbraně. "Ten zvuk byl z chřestění kostí."

"Zřejmě," odpověděl Gaston. "Nyní, m'sieu Kane, vím že jsou na vás vypsané slušné peníze. Myslel jsem, že počkám než usnete a poté vás zabiji, ale příležitost se naskytla sama a já ji využil. Nechal jste se lehce nachytat."

"Nenapadlo mě, že bych se měl obávat muže, se kterým jsem rozlomil chléb," řekl Kane, hluboký tón potlačované zlosti mu zněl ve hlase.

Bandita se cynicky zasmál. Jeho oči se narovnaly, když začal pomalu couvat směrem k vnějším dveřím. Kaneovy šlachy se neúmyslně napjaly; nahrbil se jako obrovský vlk připravený na smrtící skok, ale Gastonova ruka byla jako skála a pistole se ani nezachvěla.

"Nebudeme mít žádné smrtelné vrhání se vpřed následně po střele," řekl Gaston. "Stůjte v klidu, m'sieu; viděl jsem muže zabité umírajícími muži a přeji si mít mezi námi mezeru, abych vyloučil tuto možnost. Vskutku - vystřelím, vy zařvete a vrhnete se kupředu, ale zemřete, než na mě dosáhnete svýma holýma rukama. A náš hostinský bude mít dalšího kostlivce ve své tajné skrýši. Tedy pokud ho sám nezabiji. Blázen zná mě, ne já jeho, navíc..."

Francouz byl nyní mezi dveřmi, mířil podél barelu. Svíčka, která byla zaražená ve skulině na zdi, zářila podivným a mihotavým světlem, které nesahalo za prostor dveří. A s náhlostí smrti, z temnoty za Gastonovými zády, povstala mohutná neurčitá forma a sekl zářící meč. Francouz padl na kolena jako podříznutý vůl, jeho mozek vytékal z jeho rozeklané lebky. Nad ním se tyčila figura hostinského, divoké a hrůzné představení, stále držící hák, se kterým zabila banditu.

"Ho! Ho!" zařval. "Zpátky!"

Kane se vrhl kupředu, když Gaston padl, ale hostinský mu přímo do tváře namířil dlouhou pistoli, kterou držel ve své levé ruce.

"Zpátky!" zopakoval s krvežíznivým zaburácením a Kane ustoupil před hrozící zbraní a šíleností v rudých očích.

Angličan stál tiše, jeho svaly se napínaly, když cítil větší a ohavnější hrozbu, než představoval Francouz. Bylo něco nelidského v muži, který právě kolébal a lomozil jako nějaký velký lesní tvor, zatímco znovu propukl jeho neradostný smích.

"Gaston Řezník!" vykřikl, kopající tělo u svých nohou. "Ho! Ho! Můj skvělý loupežník už nebude více lovit! Slyšel jsem o tomhle bláznovi, který se potuluje po Černém lese - přál si zlato a našel smrt! Nyní bude jeho zlato mé; a nejen zlato - pomsta!"

"Nejsem vaším nepřítelem," řekl Kane klidně.

"Všichni lidé jsou mými nepřáteli! Podívej - znamení na mých zápěstích! Pohlédni - znamení na mých kotnících! A hluboko na mých zádech - polibek karabáče! A hluboko v mé paměti, strádání let v chladných tichých celách, kde jsem ležel v trestu za zločin, který jsem nikdy nespáchal!" Hlas se zlomil v ohavném groteskním vzlyku.

Kane neodpověděl. Tento muž nebyl prvním, kterého viděl a jehož mysl byla roztříštěna hrůzami hrozivých kontinentálních vězení.

"Ale já uprchl!" zvedlo se ječení triumfálně. "A zde vedu válku proti všem lidem... Co to bylo?"

Viděl snad Kane záblesk strachu v těch ohavných očích?

"Můj kouzelník chrastí svými kostmi!" zašeptal hostinský a poté se divoce zasmál.

"Umírající, zapřísáhl se, že kosti jeho samotného pro mne utkají síť smrti. Přikoval jsem jeho tělo k podlaze a teď, v hloubi noci, slýchám jeho holou kostru mlátit a chřestit, jak se pokouší uvolnit, a já se směju, směju! Ho! Ho! Jak touží po tom povstat a krást se jako starý Král Smrt těmito temnými chodbami, zatímco já spím, a zabít mě v posteli!"

Náhle se šílené oči hrozivě rozšířily: "Byli jste v tajné místnosti, ty a ten mrtvý blázen! Mluvil s vámi?"

Kane se nechtěně zachvěl. Bylo to šílenství nebo skutečně slyšel slabé chřestění kostí, jako by se potichu pohyboval kostlivec? Kane pokrčil rameny; krysy jen trhají rozpadajícími se kostmi.

Hostinský se znovu zasmál. Prošel kolem Kanea drže Angličana stále pokrytého a svou volnou rukou otevřel dveře. Vevnitř byla jen temnota, taková, že Kane nemohl vidět záblesk kostí na podlaze.

"Všichni lidé jsou mými nepřáteli!" zamumlal hostinský nesouvislým šíleným způsobem. "Proč bych měl ušetřil jakéhokoli člověka? Kdo pozvedl ruku na mou pomoc, když jsem ležel po roky v hrozivých kobkách Karlsruhe - pro nikdy nedokázaný skutek? Něco se tam stalo s mou myslí. Stal jsem se vlkem - bratrem těch v Černém lese, ke kterým jsem prchnul, když jsem utekl."

"Hodovali, mí bratři, na všech, kteří leželi v mém hostinci - na všech krom tohoto, který právě mlátí svými kostmi, tomhle mágovi z Ruska. Pro případ, že by se připlížil zpátky temnými stíny, když na světě panuje tma a zabil mě - protože kdy by mohl zabít už mrtvého? - jsem stáhl jeho kosti a přikoval ho. Jeho čarodějnictví nebylo dost silné, aby ho přede mnou ochránilo, ale všichni lidé vědí, že mrtvý čaroděj je hrozivější než ten živý. Nehýbej se, Angličane! Tvoje kosti nechám ležet v téhle tajné místnosti vedle tohohle, aby..."

Blázen stál právě částečně ve dveřích tajné místnosti, jeho zbraň stále ohrožovala Kanea. Náhle se zdálo, že se skácel dozadu, pohlcen temnotou; a ve stejném okamžiku neočekávaně prudký závan větru pronikl vnější chodbou a zabouchl za ním dveře. Svíčka na zdi zablikala a zhasla. Kaneovy hmatající ruce pohybující se po zemi našly pistoli a on zpozorněl, postavil se čelem ke dveřím, ve kterých šílenec zmizel. Stál v naprosté temnotě, jeho krev zmrzla, zatímco z tajné místnosti vycházely tlumené hrůzyplné výkřiky promíšené s vyschlým strašlivým chrastěním bezmasých kostí. Poté padlo ticho.

Kane našel křesadlo a ocílku a rozsvítil svíci. Poté, drže ji v jedné ruce a pistoli v druhé, otevřel tajné dveře.

"Velebný Bože!" zamumlal, jak na jeho těle povstal studený pot. "Tato věc je zcela nepochopitelná, ačkoli ji mohu vidět svýma vlastními očima! Dva sliby zde byly drženy, neboť Gaston Řezník přísahal že i ve smrti pomstí své zabití a byla to jeho ruka, která osvobodila bezmasé monstrum. A to..."

Hostinský z Rozeklané lebky ležel bez života na podlaze tajné místnosti, jeho bestiální tvář tvarovaná liniemi hrozného strachu; a hluboko v jeho zlomeném krku byly zaříznuty holé prstní kůstky čarodějovy kostry.

KONEC

 

Autor: R. E. Howard, "Tiráž"

Běžná sekce: