Kročeje uvnitř I.

Úvodní část povídky Kročeje uvnitř ("Footfalls Within") od R. E. Howarda o Solomonu Kaneovi.

 

Solomon Kane zasmušile pohlédl na domorodou ženu, která ležela mrtvá u jeho nohou. Byla jen o něco více než dívkou, ale její potrhaná ramena a vytřeštěné oči ukazovaly, že vytrpěla mnohé, než jí smrt přinesla milosrdné vykoupení. Kane si povšiml odřenin od řetězů na jejích končetinám, hlubokých křižujících jizev na jejích zádech, známky jha na jejím krku. Jeho chladné oči se podivně prohloubily, odhalily mrazivé záblesky a odlesky jako mraky procházející hlubinami ledu.

"I do této osamělé země přišli," zamručel. "Nemyslel jsem si-"

Pozvedl svou hlavu a zahleděl se východně. Černé tečky proti modré kroužily a točily se.

"Dravci značí jejich cestu," zavrčel vysoký Angličan.

"Zkáza je předchází a smrt následuje. Běda vám, synové neřesti, neboť zloba Boží je nad vámi. Provazy na železných obojcích psů nenávisti byly uvolněny a luk pomsty je napjat. Jste pyšní a silní, a lidé bědují pod vašimi kroky, ale nové přerozdělení přichází v temnotě půlnoci a červenání úsvitu." Posunul si pásek, který držel jeho těžké pistole a ostrou dýku, instinktivně se dotýkaje dlouhého rapíru po svém boku, a vyrazil opatrně ale rychle na východ. Surová zloba plála v jeho hlubokých očích jako modré sopečné plameny hořící pod ligami ledu a ruka, který svírala jeho dlouhou hůl, ztvrdla v železo.

Po několika hodinách monotónního pochodu se dostal na doslech kolony s otroky, která si prorážela svou náročnou cestu džunglí. Žalostné výkřiky otroků, řev a kletby poháněčů a praskání bičů doléhaly jasně k jeho uším. Následující hodina jej vedla s nimi a on klouzal džunglí paralelně s cestou vybíranou otrokáři, z bezpečí je sledoval. Kane bojoval s Indy v Darieny a naučil se mnohé z jejich znalosti lesa.

Více než stovka domorodců, mladých mužů a žen, se belhala po cestě, naprosto nahá a spojená k sobě drsnými jhu podobnými předměty ze dřeva. Jha, hrubá a těžká, byla upevněna na jejich krcích a spojovala je k sobě, dvojici po dvojici. Jha pak byla vzájemně spojena k sobě tvoříce jeden dlouhý řetěz. Z poháněčů bylo patnáct Arabů a nějakých sedmdesát černých válečníků, jejichž zbraně a fantaskní roucha napovídaly, že jsou z některého východního kmene - jednoho z těch kmenů, které byly porobeny a učiněny muslimy a spojenci dobyvačných Arabů.

Pět Arabů kráčelo vepředu průvodu s nějakou třicítkou svých válečníků a pětice urychlovala zadní část se zbytkem černých bojovníků. Zbytek pochodoval podél belhajících se otroků, popoháněl je výkřiky i kletbami a dlouhými hrůznými biči, které způsobovaly výstřiky krve téměř s každým šlehnutím. Tito otrokáři byli hlupáci stejně jako tuláci, všiml si Kane - ne více než polovina jich přežije útrapy cesty na pobřeží.

Divil se přítomnosti těchto nájezdníků, jelikož tato země ležela daleko na jih od oblastí, kterými obvykle procházeli. Ovšem hrabivost dokáže lidi zahnat daleko, jak Angličan věděl. Už se kdysi vypořádával s touto aristokracií minulosti. Dokonce i když je sledoval, staré jizvy hořely na jeho zádech - jizvy vytvořené muslimskými biči na turecké galéře. A ještě hlouběji plápolala Kaneova neuhasitelná nenávist.

Puritán je následoval, sledoval své nepřátele jako duch, a když se kradl skrz džungli, trápil svůj mozek vymýšlením plánu. Jak by mohl zvítězit proti takové hordě? Každý z Arabů a mnozí z jejich spojenců byli vyzbrojeni palnými zbraněmi - dlouhými neohrabanými doutnákovými věcmi, to je pravda, ale palné zbraně jsou pořád stejné, dostatečné na vzbuzení hrůzy u jakéhokoli kmene domorodců, který by se jim chtěl postavit. Někteří nesli na svých širokých opascích dlouhé stříbrem tepané pistole účinnějšího typu - křesadlové zámky maurské a turecké výroby.

Kane je následoval jako vznášející se duch a jeho vztek a nenávist hryzaly do jeho duše jako rakovina. Každé prásknutí biče bylo jako úder do jeho vlastních zad. Teplo a krutost tropů způsobovaly podivné klamy. Běžné vášně se stávaly monstrózními záležitostmi; podráždění přecházelo v bersekrovskou zuřivost; plameny vzteku do neočekávaného šílenství a mužů zabitých v rudých mlhách vášně, a překvapení, zděšení, následně. Běsnící Solomon Kane už cítil v minulém čase a na jiném místě to, co by otřáslo s člověkem v jeho základech. Nyní to nabralo ohromných proporcí, takže se Kane třásl jako v zimnici; železné spáry škrábaly po jeho mozku a on viděl otroky a otrokáře přes karmínový opar. Přesto by neuvolnil na svobodu své v nenávisti zrozené šílenství, nebýt nešťastné příhody.

Jeden z otroků, hubené malé děvče, náhle zakolísalo a spadlo na zem, strhávajíc svého jhového druha s sebou. Vysoký Arab s hákovitým nosem divoce zařval a krutě ji šlehnul. Její druh se částečně zvednul, ale děvče zůstalo ležet na břiše, slabě se svíjelo pod bičováním, ale evidentně nebylo schopné vstát. Žalostně kňučelo mezi svými vyprahlými rty a ostatní otrokáři k ní přišli, jejich biče klesaly na její chvějící se tělo v úderech rudé agonie.

Půl hodiny odpočinku a trochu vody by ji probudily, ale Arabové neměli času nazbyt. Solomon, kousající se do ruky tolik, že se jeho zuby setkaly s masem, jak bojoval o vlastní kontrolu, prosil Boha, aby se bičování zastavilo a přál si rychlý záblesk dýky, který by děvče vykoupil z utrpení. Ale Arabové byli v náladě na zábavu. Jakmile jim děvče nemohlo přinést nějaký zisk na tržišti, použijí ji ke svému vlastnímu potěšení - a jejich zábava byla taká, že měnila lidskou krev v mrazivou vodu.

Výkřik prvního mrskače přivedl zbytek okolo, jejich vousaté tváře svraštěné v úšklebcích potěšeného očekávání, mezitím se jejich divocí spojenci postavili poblíž a jejich oči se leskly. Nešťastní otroci si uvědomili plány svých plánů a zvedl se mezi nimi sbor útrpných hlasů.

Kane, znechucený hrůzou, si, také, uvědomil, že děvče nemá mít lehkou smrt. Věděl, co se vysoký muslim chystá udělat, když se nad ni postavil s ostrou dýkou, kterou Arabové používají ke stahování zvěře. Šílenství Angličana přemohlo. Svého života si cenil jen málo; bez myšlenky jej riskoval kvůli pohanskému dítěti nebo malému zvířeti. Přesto nemohl vědomě odhodit svou jedinou naději na pomoc ubožákům v průvodu. Ovšem teď konal bez vědomé myšlenky. Pistole kouřila v jeho ruce a vysoký řezník se válel v prachu cestu s mozkem prosakujícím ven dřív, než si Kane uvědomil, co udělal.

Byl takřka stejně překvapený jako Arabové, kteří stáli na moment jako zmrazení a poté vybuchli ve směsici výkřiků. Několik jich pozvedlo své neohrabané doutnákové zbraně a vyslalo jejich těžké kulky prorážející skrz stromy, a zbytek, nijak nepochybující o tom, že byli přepadeni, vedl unáhlený výpad do džungle. Čistá náhlost tohoto kroku byla Kaneovou zhoubou. Kdyby váhali jen o chvilku déle, mohl by neviděn zmizet, ale v tomto případě neviděl jiné možnosti, než se jim otevřeně postavit a prodat svůj život tak draze, jak bude moci.

A vskutku to bylo s jistou divokou fascinací, jak čelil svým vyjícím útočníkům. Zarazili se v náhlém překvapení, když zpoza svého stromu vystoupil vysoký zasmušilý muž, a v tom okamžiku jeden z nich zemřel s kulkou z Kaneovy zbývající pistole v srdci. Poté se s výkřiky divokého vzteku vrhli na svého osamělého protivníka.

Solomon Kane opřel svá záda o velký strom a jeho dlouhý rapír okolo něj vykouzlil zářící kruh. Arab a trojice jeho srovnatelně zuřivých spojenců do něj řezali se svými těžkými zahnutými čepelemi, zatímco zbytek kroužil okolo, vrče jako vlci, jak se pokoušeli seknout nebo vystřelit, aniž by zasáhli jednoho z vlastních lidí.

Míhající se rapír odrazil sekající scimitary a na jeho konci zemřel Arab, zdánlivě se jen na moment zarazil v jeho srdci, než prosekl mozek mečem máchajícího válečníka. Jiný útočník odhodil svůj meč a vrhl se dopředu, aby jej zblízka zachytil. Byl vykuchán dýkou v Kaneově levé ruce a ostatní ustoupili v náhlém strachu zpět. Těžká kulka vrazila do stromu blízko u Kaneovy hlavy a on se napjal ke skoku a smrti mezi nimi. Poté po nich mrskl jejich šejk svým dlouhým bičem a Kane ho uslyšel, jak zuřivě křičí na své válečníky, aby zajali bezvěrce živého. Kane na rozkaz odpověděl překvapivým hodem své dýky, která zasvištěla tak blízko šejkovy hlavy, že srazila jeho turban a vnořila se hluboko do ramene muže za ním.

Pokračování >

 

Autor: R. E. Howard, "Tiráž"

Běžná sekce: