Kročeje uvnitř II.

Pokračování povídky Kročeje uvnitř ("Footfalls Within") od R. E. Howarda o Solomonu Kaneovi - druhá část ze čtyř. Předchozí díl je zde.

 

Šejk pozvedl své stříbrně kované pistole, hroze svým vlastním mužům smrtí, pokud nezískají tohoto zuřivého protivníka, a oni znovu zoufale zaútočili. Jeden z válečníků naběhl přímo na Kaneův meč a Arab za svým druhem, s bezohlednou dovedností, náhle natlačil řvoucího ubožáka proti zbrani, zanořil ji až po jílec do jeho svíjejícího se těla, čímž čepel vyřadil. Než ji mohl Kane vytáhnout, tak se na něj smečka s vítězoslavným řevem vrhla a strhla ho na zem svým čistým množstvím. Jak jej obklopili ze všech stran, marně si přál Puritán mít u sebe dýku, kterou hodil. I přesto však nebylo jeho zajetí nijak jednoduché.

Krev stříkala a tváře se hroutily pod jeho jako železo tvrdými pěstmi, které štípaly zuby a lámaly kosti. Jeden z válečníků se odmotal pryč, vyřazený kvůli drsnému nárazu kolenem do slabin. Dokonce i když ho roztáhli a položili na něj lidskou zátěž, takže už dále nemohl útočit pěstmi nebo nohou, jeho dlouhé hubené prsty se nenávistně vrhaly do hustých vousů, aby se uzamkly kolem napjatého krku v sevření, které na uvolnění vyžadovalo sílu tří mohutných mužů a zanechalo oběť sípající a se zelenou tváří.

Až nakonec, funící po těžkém zápase, ho svázali na rukou a nohou a šejk, zasunující své pistole zpět za svou hedvábnou šerpu, přikročil dlouhým krokem a podíval se dolů na svého zajatce. Kane pohlédl na vysokou hubenou postavu, na jestřábu podobnou tvář s jejími černými kudrnatými vousy a namyšlenýma hnědými očima.

"Jsem šejk Hassim ben Said," řekl Arab. "Kdo jsi ty?"

"Mé jméno je Solomon Kane," zavrčel Puritán v šejkově vlastním jazyce. "Jsem Angličan, ty neznabožský šakale."

Temné oči Araba se zachvěly zájmem.

"Suleiman Kahani," řekl, používaje arabský ekvivalent anglického jména. "Slyšel jsem o tobě - občas jsi bojoval s Turky a berberští piráti si kvůli tobě museli lízat zranění." Kane se neuráčil odpovědět. Hassim pokrčil svými rameny.

"Vyneseš vysokou cenu," řekl. "Snad bych tě mohl vzít do Stamboulu, kde jsou šasové, kteří by si mohli přát takového muže mezi svými otroky. A teď jsem si i vzpomněl na jakéhosi Kemala Beye, námořníka, který nosí přes tvář hlubokou jizvu tebou způsobenou a který proklíná jméno Angličana. Zaplatí mi za tebe hodně peněz. A pohleď, Franku, učiním ti tu čest, že ti přidělím samostatnou stráž. Nepůjdeš v jhovém řetězu, ale volný - krom svých rukou."

Kane neodpověděl a, na znamení od šejka, byl zvednut na nohy a jeho pouta byla povolena krom rukou, které nechali svázané pevně za jeho zády. Kolem jeho krku byl omotán silný motouz a jeho druhý konec byl dán do rukou obrovského válečníka, který ve své volné ruce nesl velký zahnutý scimitar.

"A teď, Franku, co si myslíš o mé laskavosti k tobě?" dotazoval se šejk.

"Přemýšlím," odpověděl Kane v pomalém a hlubokém hlase hrozby, "že bych vyměnil spásu své duše za to, abych mohl čelit tobě a tvému meči, sám a neozbrojen, a vytrhnout z tvé hrudi srdce svými holými prsty."

Taková byla koncentrovaná nenávist v jeho hlubokém zvučném hlavě a taková základní nepřemožitelná zuřivost sálala z jeho hrůzných očí, že zocelený a nebojácný náčelník zbledl a nedobrovolně ucouvl jako od rozzuřeného zvířete.

Poté Hassim obnovil svou pózu a s krátkým příkazem svým nohsledům vyrazil dlouhými kroky do čela kavalkády. Kane s vděčností zaznamenal, že oddech způsobený jeho zajetím dal dívce, která upadla, šanci na odpočinek a ožití. Stahovací nůž neměl příležitost na nic víc, než se ji dotknout; byla schopná vrávorat dále. Noc už nebyla daleko. Brzy budou otrokáři nuceni zastavit a utábořit se.

Angličan se chtě nechtě přidal k výpravě, jeho stráž zůstávala pár stop za ním s velkou čepelí stále připravenou. Kane si také s dotykem ponuré marnosti všiml, že tři další válečníci kráčí kousek za ním, muškety připravené a doutnáky zapálené. Okusili jeho obratnost a rozhodli se nic neriskovat. Jeho zbraně byly sebrány a Hassim si okamžitě přivlastnil všechny krom žu-žu hole. Ta jím byla opovržlivě odhozena a vzata jedním z divokých válečníků.

Angličan za chvíli zaznamenal, že vedle něj jde hubený Arab s šedivým vousem. Tento Arab se zdál chtivý hovoru, ale zároveň byl podivně plachý, a zdrojem té bázlivosti se, dosti podivně, zdála žu-žu hole zakončená hlavou kočky, kterou vzal muži, který ji zvedl, a kterou nyní nejistě otáčel ve svých rukou.

"Jsem Yussef Hadji," řekl Arab náhle. "Jsem vůči tobě bezvýznamný. Nijak jsem proti tobě neútočil a mohl bych být tvým přítelem, pokud mě necháš. Řekni mi, Franku, odkud pochází tato hole a jak se dostala do tvých rukou?"

Kaneovou první myšlenkou bylo poslat tázajícího do zemí pekelných, ale jistá upřímnost chování starého muže jej donutila změnit názor a on odpověděl: "Byla mi darována mým pokrevním bratrem - mágem z Pobřeží otroků, zvaným N'Longa."

Starý Arab přikývl, zamumlal si do vousů a okamžitě vyslal válečníka dopředu, aby vyzval Hassima k návratu. Vysoký šejk za chvilku přišel zpátky podél pomalu se pohybující kolony s řinkotem a cinkotem dýk i šavlí, s Kaneovou dýkou a jeho pistolemi zasunutými za širokou šerpou.

"Pohleď, Hassime." Pozvedl starý Arab hůl. "Odhodil jsi to pryč, aniž bys věděl, co jsi udělal!"

"Co na tom?" zavrčel šejk. "Neviděl jsem nic než hůl - s ostrým koncem a hlavou kočky na opačném konci - hůl s podivnými bezvěreckými rytinami."

Starší muž s ní před ním zalomcoval se vzrušením: "Tato hůl je starší než svět! Nese mocnou magii! Četl jsem o ní ve starých železem kovaných knihách a Mohammed - budiž v míru! - sám o ní mluvil v alegoriích a podobenstvích! Vidíš tu kočičí hlavu na ní? Je to hlava bohyně starověkého Egypta! Před věky, než Mohammed učil, než byl Jeruzalém, kněží Bast nosili tuto hůl před klanícími se zpívajícími uctívači! S ní Musa činil zázraky před faraónem a když Židé utekli z Egypta, nesli ji s sebou. Po století to bylo žezlo Izraele a Juda a Sulieman ben Daoud s ní vyháněli pryč kouzelníky a mágy a věznili ifríty a zlé džiny! Pohleď! Znovu v rukou Suliemana jsme nalezli pradávnou hůl!"

Starý Yessef se dostal do stavu téměř fanatického zápalu, ale Hassim pouze pokrčil svými rameny.

"Neochránila Židy před otroctvím ani tohoto Suliemana od zajetí námi," řekl. "Necením si jí zdaleka tak, jako si vážím dlouhé tenké čepele, se kterou vypustil duše tří z mých nejlepších šermířů."

Yussef zavrtěl hlavou. "Tvůj výsměch ti nepřinese dobrý konec, Hassime. Jednoho dne potkáš sílu, která se nerozpadne před tvým mečem a nepadne tvým kulkám. Budu hlídat tuto hůl a varuji tě - nezacházej špatně s tímto Frankem. Byl nositelem svaté a strašlivé hole Suliemana a Musy a faraonů, a kdo ví, jakou magii odsud načerpal? Protože je starší než svět a poznala hrůzné ruce podivných před-adamitských kněží v tichých městech pod moři, čerpá z mystérie starého světa a magie lidstvu neznámé. Byli zde podivní králové a ještě podivnější kněží, když byly úsvity ještě mladé, a zlo existovalo už v jejich době. A s touto holí bojovali se zlem, které bylo pradávné už tehdy, když byl jejich podivný svět mladý, tolik milionů let zpátky, že by se měl člověk chvět hrůzou, kdyby je počítal." Hassim bezstarostně odpověděl a odkráčel se starým Yussefem neústupně jej následujícím a štěbetajícím v naříkavém tónu. Kane pokrčil svými mocnými rameny. S tím, co věděl o podivných silách této neobyčejné hole, nebyl takovým, kdo by zpochybňoval tvrzení starého muže, jakkoli fantastická se zdála.

Pokračování >

 

Autor: R. E. Howard, "Tiráž"

Běžná sekce: