Věž slona IV.


Pokračování povídky Věž slona ("The Tower of the Elephant") od R. E. Howarda o Conanovi - čtvrtá část ze sedmi. Předchozí díl je zde.

 

Proklouzl skrz křoví k patě zářící věže a zde, s pohybem přikazujícím ticho, Taurus rozvinul své zauzlované lano, na jehož konci byl silný ocelový hák. Conan si uvědomil jeho plán a nepoložil žádnou otázku, když Nemedianec sevřel provaz kousek pod hákem a začal s ním točit nad hlavou. Conan upřel své oči na hladkou zeď a poslouchal, ale nic neslyšel. Vojáci uvnitř evidentně neočekávali přítomnost vetřelců, kteří nečinili větší hluk, než noční vítr vanoucí mezi stromy. Ale na barbara usedla podivná nervozita; snad to bylo z pachu lvů, který byl všudypřítomný.

Taurus hodil provaz s ladným trhavým pohybem své mocné paže. Hák vyletěl podivným, těžko popsatelným způsobem vzhůru a zmizel za ozdobenou hranou. Zjevně se pevně zachytil, protože opatrné zatahání a posléze pevné zatažení nevyústilo v nějaké proklouznutí nebo uvolnění.

"Šťastný první hod," zamumlal Taurus. "Já-"

Byl to Conanův primitivní instinkt, co ho donutilo se náhle obrátit; neboť smrt se na ně vrhající nevydala žádný zvuk. Letmý pohled ukázal Cimmeřanovi ohromný zlatavý tvar deroucí se vzhůru proti hvězdám, tyčící se nad ním ve smrtícím útoku. Žádný civilizovaný člověk by se nepohnul ani zpola tak rychle jako barbar. Jeho meč mrazivě zazářil ve svitu hvězd s každou uncí zoufalých nervů a svalů za ním a člověk a bestie se spolu zhroutili.

Kleje nesouvisle pod svým dechem, Taurus se sklonil nad masou těl a viděl končetiny svého druha, jak se pokoušejí vytáhnout se zpod ohromné váhy ležící ochable na něm. Pohled šokovanému Nemedianci ukázal, že je lev mrtvý, jeho sešikmená lebka rozseknutá v půli. Zatlačil na mršinu a s jeho pomocí se Conan vyvalil ven a vyškrábal nahoru, stále svíraje svůj zakrvácený meč.

"Jsi zraněný, chlape?" zalapal Taurus po dechu, stále ohromen úžasnou rychlostí průběhu této ožehavé situace.

"Ne, u Croma!" odpověděl barbar. "Ale bylo to tak natěsno jako nikdy v životě. Proč ta prokletá bestie neřvala, když útočila?"

"V téhle zahradě jsou všechny věci podivné," řekl Taurus. "Lvi útočí potichu - a stejně tak i jiné smrti. Ale pojď - to zabití způsobilo málo hluku, ale vojáci to mohli slyšet, pokud nespí nebo nejsou opilí. Tahle potvora byla v nějaké jiné části zahrady a utekla smrti květin, ale určitě jich tu není více. Musíme vyšplhat po ladě - asi není třeba se ptát Cimmeřana, jestli to dokáže."

"Pokud unese mou váhu," zareptal Conan, očišťuje svůj meč do trávy.

"Unese trojnásobek mé vlastní," odpověděl mi Taurus. "Bylo uvinuto z kadeří mrtvých žen, které jsem vynesl z jejich hrobek za půlnoci a namočil je ve smrtícím vínu z kulčiby, abych jim dodal sílu. Půjdu první - pojď těsně za mnou."

Nemedianec sevřel lano a ohýbaje kolem něj koleno, začal stoupat; lezl nahoru jako kočka, v rozporu se zdánlivou těžkopádností svého těla. Cimmeřan následoval. Provaz se kýval a protáčel, ale lezce to nezdržovalo; oba už za sebou měli v minulosti mnohem obtížnější výstupy. Ozdobená hrana se blýskala vysoko nad nimi, vyčnívajíc z kolmé stěny - skutečnost, která jim výstup hodně usnadňovala.

Nahoru a nahoru lezli, tiše, světla města se z jejich pohledu rozšiřovala dál a dál, jak stoupali, hvězdy nad nimi stále více a více matněly v záři drahokamů podél okraje. Pak Taurus natáhl ruku a sevřel hranu samotnou, vytahuje se výš a přes ni. Conan se na samotném okraji na okamžik zastavil, fascinován velkými mrazivými drahokamy, jejichž záře oslnila jeho oči - diamanty, rubíny, smaragdy, safíry, tyrkysy, měsíční kameny, pevně zasazené jako hvězdy v zářícím stříbru. Na dálku se jejich odlišné záře zdánlivě slívaly do jediného bílého třpytu; ale nyní, zblízka, zářily miliony duhových odlesků a světel, hypnotizujíce jej svým jiskřením.

"Je tady úžasné bohatství, Taure," zašeptal; ale Nemedianec bez zájmu odpověděl. "Pojď! Pokud získáme Srdce, tyhle a všechny další věci budou naše."

Conan přelezl přes zářící hranu. Úroveň vršku věže byla nějakou stopu pod úrovní ozdobené římsy. Byla plochá, sestavená z nějaké tmavě modré hmoty, pokrytá zlatem, které zachytávalo svit hvězd, takže celá vypadala jako veliký safír posypaný zářícím zlatým prachem. Naproti místu, odkud vyšplhali, se zdála být na střeše postavená jakási komnata. Byla ze stejného stříbřitého materiálu jako zdi věže, ozdobená vzory vyvedenými v malých drahokamech; její jediné dveře byly ze zlata, jejich povrch rozryt do šupin a pokryt drahokamy, které zářily jako led.

Conan vrhl pohled na pulzující oceán světel, který se šířil hluboko pod nimi, a pak pohlédl na Taura. Nemedianec vytahoval své lano a motal jej. Ukázal Conanovi, kde se zachytil hák - kousek z hrotu se vnořil pod velký zářící klenot na vnitřní straně hrany.

"Štěstí bylo opět při nás," zamumlal. "Jeden by si myslel, že naše společná váha by ten kámen vytrhla. Následuj mě; teď začíná opravdové nebezpečí tohohle podniku. Jsme v hadím doupěti a nevíme, kde se skrývá had."

Jako kradoucí se tygři se plazili přes temně zářící podlahu a zastavili se před blýskavými dveřmi. Taurus je ozkoušel obratnou a opatrnou rukou. Otevřely se bez odporu a společníci pohlédli dovnitř, připraveni na vše. Přes Nemediancovo rameno viděl Conan záblesk třpytivé komnaty, zdí, stropu a podlahy, které byly pokryty velkými bílými drahokamy, které zářivě svítily a které se zdály být jediným osvětlením. Zdála se prázdná.

"Než odřízneme naši poslední ústupovou cestu," zasyčel Taurus, "jdi ke hraně a podívej se na všechny strany; pokud uvidíš nějakého vojáka pohybovat se v zahradách nebo cokoliv podezřelého, vrať se a řekni mi to. Budu tě čekat v téhle místnosti."

Conan pro to neviděl velké opodstatnění a lehké podezření ohledně jeho druha se dotklo jeho ostražité duše, ale učinil, jak Taurus žádal. Jak se obrátil, vstoupil Nemedianec do dveří a zavřel je za sebou. Conan se proplazil okolo věže, vraceje se k místu svého výstupu, aniž by viděl v nejasně se vlnícím moři listů pod sebou nějaký podezřelý pohyb. Obrátil se ke dveřím - když se náhle zevnitř komnaty ozval zaškrcený výkřik.

Cimmeřan se vrhl kupředu, napjatý - zářící dveře se otevřely a v nich stál Taurus ověnčený studenou září za sebou. Kymácel se a jeho rty se otevřely, ovšem z jeho hrdla vyšlo jen suché zachrčení. Chytaje se zlatých dveří jako opory, vyklopýtal ven na střechu a poté se zhroutil, svíraje se za krk. Dveře se za ním zavřely.

Conan, krče se jako panter na lovu neviděl, v krátkém okamžiku, kdy byly dveře otevřeny,  v místnosti za zasaženým Nemediancem nic - alespoň pokud to byl jen trik světla, co jej donutilo vnímat, jako kdyby se přes zářící podlahu mihl stín. Tauruse nic na střechu nenásledovalo a Conan poklekl nad mužem.

Nemedianec vzhlédl rozšířenýma skelnýma očima, ve kterých se odrážel hrozivý zmatek. Jeho ruce se svíraly okolo jeho krku, jeho ústa slinila a bublala; pak náhle ztuhl a překvapený Cimmeřan si uvědomil, že je mrtvý. A cítil, že Taurus zemřel, aniž by věděl, jaký druh smrti se na něj snesl. Conan zmateně pohlédl na tajemné zlaté dveře. V tom prázdném pokoji, s jeho třpytícími se ozdobnými zdmi, si pro prince zlodějů přišla smrt tak rychle a záhadně, jako on seslal zkázu na lvy dole v zahradách.

Barbar opatrně přejel svýma rukama po mužově zpola nahém těle hledaje zranění. Ale jediné znaky násilí byly mezi jeho rameny, vysoko poblíž základu jeho býčího krku - tři malé ranky, jako by se do jeho masa vnořily a vynořily tři jehly. Okraje těchto ran byly černé a byl cítit lehký zápach podobný rozkladu. Otrávené šipky, pomyslel si Conan - ovšem v tom případě by měly být střely stále v ranách.

 

Pokračování >

 

Autor: R. E. Howard, "Tiráž"

Běžná sekce: