Série Živí mrtví postupuje slušným tempem dál a pomalu se schyluje k dalšímu velkému vyvrcholení. Aliance osad je ustanovena a vše směřuje ke střetu s protivníkem, který možná ve čtenářích dosud vyvolává nejrozporuplnější pocity. Je Negan skutečně tou hrozbou, kterou je třeba odstranit? Nebo by bylo lepší s ním spolupracovat a konečně začít žít normálně?
Pokud vedle sebe postavíme zhruba první desítku dílů a zbylé díly až do Válečné bubny zní, zjistíme, jak se série proměnila. Z neustálého útěku malé skupiny, ve které byl znám každý člen, už došlo na situaci, kdy sledujeme jen ty klíčové postavy v jednotlivých osadách. Pryč je útěk před živými mrtvými, ti už nejsou zdrojem strachu, neboť lidé se mezi nimi naučili žít a znát jejich slabiny. V posledních dílech jsou tak většinou jen potravou pro nárazníky aut než existenciální hrozbou. O to víc se ještě posílila vždy přítomná role lidských protivníků.
Díky tomuto posuun z Živých mrtvých nevyprchalo napětí a očekávání toho, co se stane na další stránce. Každý další díl už už rozplétá hádanku, jen aby na konci vyvstal nový problém. Právě v tom je tato komiksová série výjimečná a tolik napodobuje moderní seriály – a vytváří tíživé očekávání, co se stane příště.
Živí mrtví jsou rozjetý vlak, který ani ve Válečné bubny zní nijak nezpomaluje. Akce střídá akci, intriky dosahují nové úrovně a je prakticky nemožné předpokládat, co se za chvíli stane a jak se kdo zachová. Tedy krom základního pravidla prolínajícího se celou sérií – Nic nejde zdaleka tak hladce. A to ani v devatenáctém díle série.
Běžná sekce: